Základní informace

Když v roce 1492 Kryštof Kolumbus zakotvil u břehů ostrova Hispaniola, byl ohromen. Ve svém dopise králi Ferdinandovi a královně Isabele tehdy napsal, že objevil "nejkrásnější zemi, jakou kdy lidské oči mohly spatřit..."

Oficiální název: Dominikánská republika
Hlavní město: Santo Domingo
Rozloha: 48 442 km2
Počet obyvatel: 9 980 243 (rok 2015)
Státní zřízení: prezidentská republika s dvoukomorovým parlamentem
Nezávislost od: 27. února 1844
Měna: dominikánské peso (DOP) = 100 centavů, 1 DOP = 0.54 
Úřední jazyk: španělština
Sousedící země: Haiti

Poloha & časový posun

Dominikánská republika leží v Karibiku a zabírá dvě třetiny východní části ostrova Hispaniola v souostroví Velké Antily. Na severu je omývána Atlantským oceánem a na jihu Karibským mořem

Svou rozlohou 48 442 km2 je druhým největším ostrovem Karibiku. Pobřeží je dlouhé přes 1600 km a milovníkům slunce a odpočinku nabízí na 400 km písečných pláží.

Východní část ostrova Hispaniola patří sousednímu státu Haiti. Západně od ostrova pak leží Jamajka a Kuba a východně Portoriko.

POSUN ČASU VE SROVNÁNÍ S EVROPOU:

  • zimní čas: –5 hodin
  • letní čas: –6 hodin

Kdy cestovat?

Počasí v Dominikánské republice je vhodné k návštěvě kdykoliv během roku. Podrobnosti o průměrných teplotách naleznete v tabulce níže. Teploty vzduchu i teploty moře jsou v zemi po celý rok vhodné ke koupání. Ať už tedy zakoupíte dovolenou do Dominikánské republiky kterýkoliv měsíc, vždy si užijete slunce a přijedete opálení

Průměrná teplota vzduchu se celoročně pohybuje okolo 27 °C. V zimní sezóně od listopadu do dubna se teploty pohybují okolo 27-28 stupňů a klima je suché. V horských oblastech pohoří Cordillera Central může o zimních nocích i mrznout. V letní sezóně od května do října teploty stoupají, v srpnu dosahují až 35 stupňů a je více vlhko.

Průměrné teploty a srážky v Dominikánské republice

Měsíc I. II. III. IV. V. VI. VII. VIII. IX. X. XI. XII.
Průměrná teplota vzduchu: den °C       27 27 28 28 28 29 29 29 30 29 28 28
Průměrná teplota vody °C     27 26 26 27 29 29 28 29 29 29 28 28
Průměrné měsíční srážky (mm) 71 46 46 58 99 165 124 135 150 173 79 58

Čím se platí

Oficiální měnou Dominikánské republiky je dominikánské peso (zkratka DOP nebo RDS), která má sto centavů (1 Kč = 2 DOP). 

Turisté nejčastěji směňují eura (EUR), nebo americké dolary (USD). Peníze je možné vyměnit na letišti, v hotelu nebo ve směnárnách. Kurzy měn na letišti a v hotelích většinou nebývají tak výhodné jako ve směnárnách, které si účtují nižší poplatky.

V turistických centrech je možné platiti kreditními kartami VISA, MasterCard, American Express a Diners Club.

Dovoz finančních prostředků do Dominikánské republiky není nijak omezen. Budete-li mít s sebou ale více než 10 000 USD, musíte na letišti vyplnit formulář o dovozu finančních prostředků do země.

Výlet do historie

Území Dominikánské republiky bylo objeveno 5. prosince 1492 Kryštofem Kolumbem při jeho první plavbě do Nového světa. V té době ostrov Hispaniola (jak jej Kolumbus pojmenoval) obývali indiáni Taínové, kteří zemi nazývali „Quisqueya“ - Matka všech zemí. Jejich tehdejší počet se odhaduje přibližně na 600 000.

Původní obyvatelé „Taínos“ (v překladu vznešený, čistý) byli ke Kolumbovi a jeho španělské posádce velice přátelští a pohostinní. Kolumbus sám měl pro ostrov velkou slabost a ve svém deníku ho popsal jako „krásný ráj na zemi s vysokými zalesněnými horami a říčními údolími“.

Kolumbův obdiv k Hispaniole a zároveň objevení nalezišť zlata na tomto ostrově vedly k vytvoření evropských osad. První z nich La Isabela byla založena v roce 1493. Při evropském osidlování byli původní obyvatelé, zejména Taínové, vzati do otroctví a během následujících 25 let z oblasti vymizeli. Kolonizátoři pak začali přivážet otroky z Afriky, aby zajistili pracovní sílu pro své plantáže.

Kolumbův bratr Bartoloměj byl jmenován hlavním guvernérem ostrova Hispaniola a v roce 1496 založil město Santo Domingo, které se vzápětí stalo reprezentačním sídlem španělského královského dvora a získalo tak moc a velký vliv.

V roce 1515 začali Španělé zjišťovat, že se ložiska zlata na Hispaniole zmenšují. V té době Hernán Cortéz objevil ložiska stříbra v Mexiku. Na základě této informace většina španělských obyvatel Santo Dominga odešla do Mexika a na ostrově zůstalo jen několik tisíc osadníků. Díky velkému množství hospodářského skotu, který sem Kolumbus dovezl, mohli osadníci poskytovat jídlo a kůže španělským posádkám, které na ostrově zastavovaly na cestách do Ameriky. 

Ostrov Hispaniola zůstal pod španělskou nadvládou až do roku 1697, kdy se západní třetina ostrova stala francouzským územím. Byla pojmenována Saint-Domingue a stala se nejbohatší kolonií na světě, zejména díky rozlehlým plantážím cukrové třtiny. Na plantážích pracovaly statisíce otroků přivezených z Afriky.

V roce 1791 vypuklo v Santo Domingu povstání otroků. Ze strachu, že si ostrov podrobí, zrušila Francie v roce 1794 otroctví. Po uklidnění situace byli Francouzi schopni více zaměřit pozornost na vzrůstající vliv Španělů na východní straně ostrova. V roce 1804 se západní část ostrova stala republikou Haiti.

V roce 1809 se východní část Hispanioly vrátila pod španělskou nadvládu. V roce 1821 španělští osadníci vyhlásili samostatný stát, ale jen o několik týdnů později napadly haitské síly východní část ostrova a zabraly Santo Domingo. Během následujících 22 let byl celý ostrov pod kontrolou Haiti.

Na základě ztráty politické a ekonomické kontroly založila bývalá španělská vládnoucí třída tajnou odbojovou skupinu „La Trinitaria“ pod vedením Juana Pabla Duarte. Po několika opakovaných útocích tohoto uskupení na haitskou armádu Haiťané ustoupili. Dne 27. února 1844 byla východní strana ostrova prohlášena za samostatnou a území dostalo název Dominikánská republika.

Následujících 70 let provázely politické nepokoje a občanské války. Spory s Haiti pokračovaly a moc se na krátkou dobu vrátila Španělsku.

Neustálé nepokoje vyústily v zásah USA v roce 1900. V roce 1916 americká armáda obsadila zemi a zůstala až do roku 1924, kdy byla demokraticky zvolena vláda Dominikánské republiky. V době okupace americkou armádou byl v čele dominikánské armády Raphael Leónidas Trujillo, který zneužíval svého vlivného postavení a blokoval vládní reformy. Trujillovy intervence vyústily v represivní diktaturu, která trvala až do roku 1961, kdy byl na diktátora spáchán atentát.

Po Trujillově smrti se začaly opakovat politické nepokoje. Až do roku 1965 se v čele Dominikánské republiky vystřídalo několik vládců a americký prezident Lyndon B. Johnson nařídil, aby americká armáda znovu zemi obsadila.

Ve zmanipulovaných volbách v roce 1966 zvítězil Dr. Joaquín Balaguer, člen Partido Reformista Social Cristiano (PRSC). Jeho vláda zůstala u moci až do roku 1978. V tomto roce byl do čela země zvolen Antonio Guzmán, který zemřel čtyři roky poté. V roce 1986 v legitimních volbách zvítězil Balaguer, jenž setrval na postu prezidenta až do roku 1996. Novým nástupcem se stal Leonel Fernández, který zastával úřad do roku 2000, kdy byl zvolen Hipólito Mejía.

Současným prezidentem Dominikánské republiky je Danilo Medina.

LIDÉ

Obyvatelé Dominikánské republiky jsou známí svou pohostiností, přátelskou a laskavou povahou.

Dominikánská republika je multikulturní země, která má více než 10 milionů obyvatel. Dvě třetiny obyvatel žijí ve městech a zbývající část na venkově. Přibližně jedna třetina populace je mladší 14 let a 5 % přesahuje věkovou hranici 65 let. Více než polovina aktivního obyvatelstva pracuje ve státních službách a přibližně jedna třetina se živí zemědělstvím.

KULTURA

Malířství a sochařství Dominikánské republiky tvoří součást kultury, která vychází ze španělských tradic. Místní umělecká škola „Bellas Artes“ vychovala řadu dominikánských malířů a sochařů, kteří dosáhli světového věhlasu.

Národním kamenem je jantar, zkamenělá rostlinná pryskyřice různých odstínů žluté, která může obsahovat zakonzervovaný hmyz nebo části rostlin. Naleziště jantaru se nacházejí zejména na severním pobřeží země v okolí města Puerto Plata.

V Dominikánské republice se těží také larimar, polodrahokam tyrkysové barvy, který se používá při výrobě šperků.